Rozdíly mezi umělými sladidly a cukrem

Trendem dnešní doby je hledat vždy tu nejzdravější možnou alternativu ve stravování. Dbáme na to, aby naše potraviny byly bio, regionální a v ničem neškodily. Stejné trendy se objevily také v oblasti slazení našich pokrmů. Dlouhou dobu jediný zdroj sladké chuti – cukr, se stal jakýmsi úhlavním nepřítelem člověka a hledala se vhodná náhrada, která pokrm osladí, ale nezpůsobí takové “zlo” v lidském těle. A tak se objevila takzvaná umělá sladidla. Ta zažila velký boom a dodnes se těší velké oblibě u mnoha lidí. Všeobecné nadšení z této zdravější alternativy cukru však v nedávné době narušila vědecká zjištění, že mohou být pro naše tělo možná ještě větší hrozbou než onen zatracovaný cukr. Jak to tedy doopravdy je? Čím si osladit život, abychom zároveň co nejméně ohrozili naše zdraví? To se dozvíte v následujícím článku.

Co je to vlastně cukr?

Většina z nás si pod pojmem “cukr” představí bílý řepný prášek. Ale to není úplně přesné. Tento řepný cukr je pouze jedním z mnoha látek, které nazýváme sacharidy. Ty neodmyslitelně patří k naší výživě (podobně jako tuky a bílkoviny) a jsou nepostradatelné pro správné fungování našeho těla. Jsou obsaženy ve velkém množství různých potravin:

v hroznovém a ovocném cukru (monosacharidy – tzv. rychlé cukry)
v řepném cukru (disacharidy)
v luštěninách (oligosacharidy)
v bramborách, obilovinách a výrobcích z nich, v rýži (polysacharidy – tzv. pomalé cukry)

TIP: Mrkněte na článek o makroživinách

Přestože má cukr spíše negativní přívlastek, z našeho jídelníčku rozhodně zmizet nesmí. Jen je nutné dávat pozor na formu, v jaké ho konzumujeme. Je důležité omezit monosacharidy a disacharidy, které si můžeme dopřát dopoledne v čerstvém ovoci nebo po sportovní aktivitě pro doplnění energie. V případě polysacharidů bychom měli sáhnout spíše po formě neloupané a celozrnné – sem patří například rýže, quinoa, pohanka, brambory, bulgur, kuskus, těstoviny nebo jáhly. Je také důležité zohlednit jejich kalorickou náročnost. Konzumujte je s rozumem, abyste zbytečně nepřibírali.

Co jsou to umělá sladidla?

Jako umělá sladidla označujeme látky, které dokáží napodobit sladkou chuť, ale narozdíl od sacharidů neobsahují takřka žádné kalorie. Této jejich výhody využívá potravinářský průmysl ke snížení energetické hodnoty potravin a nápojů při zachování sladké chuti. Často tyto výrobky poznáte podle označení “light”, “diet” nebo “sugar free”. Princip jejich fungování je poměrně jednoduchý. Lidský jazyk dokáže rozpoznat několik základních chutí a sladká mezi ně samozřejmě patří. Zkonzumujeme-li cukr, jeho molekuly zapadnou přesně do chuťových pohárků pro sladkou chuť. Můžeme si tento proces přirovnat k zastrčení klíče do zámku. V tu chvíli dostane náš mozek signál a my si uvědomíme, že máme v ústech cukr. Umělá sladidla mají podobný tvar molekul jako cukry a proto přesvědčí náš mozek, že jíme sladké.

Umělá sladidla se objevují v několika druzích, mezi nejznámější patří:

ASPARTAM – jedno z nejvíce očerňovaných a kontroverzních umělých sladidel. Jeho vznik se datuje do roku 1965, kdy si chemik James Schlatter při hledání léku na žaludeční vředy všiml jeho výrazně sladké chuti. Od té doby se masově rozšířil do výroby dietních nápojů a spousty dalších výrobků se sníženým obsahem cukrů. Je zhruba 200krát sladší než řepný cukr a přestože má poněkud vyšší obsah kalorií (cca 4 kcal/g), díky jeho silné sladivosti je ho potřeba jen velmi malé množství k dosažení sladké chuti. Kvůli své kontroverzní pověsti je bezesporu jedním z nejvíce prozkoumaných sladidel. Jedná se o sladidlo v rozumných dávkách pro člověka bezpečné (s výjimkou osob, trpících tzv. fenylketonurií).
SACHARIN – byl objeven již v roce 1878 a patří tak rozhodně k nejstarším umělým sladidlům. Během obou světových válek byl používán jako náhražka cukru. Je zhruba 300 – 400krát sladší než sacharóza. Vliv sacharinu na vznik rakoviny a jiných zdravotních obtíží nebyl nikdy prokázán a je označován jako pro člověka bezpečný. Patří, stejně jako aspartam, k jedněm z nejvíce toxikologicky prozkoumaných látek.
SUKRALÓZA – patří mezi nejsladší umělá sladidla, je zhruba 320 – 1000krát sladší než sacharóza. Na výrobcích prodávaných v rámci Evropské unie se objevuje také pod zkratkou E955. Je považována za bezpečné sladidlo, nicméně v poslední době se ukazuje, že může mít negativní vliv na naše střevní bakterie. Tyto informace je však nutné podložit dalšími výzkumy.
STÉVIE – jedná se o umělé sladidlo z rostliny s názvem Stevia rebaudiana. V Evropě je její používání schváleno až od roku 2011, v Jižní Americe se využívá již několik staletí pro své léčivé účinky. V Japonsku ji lidé znají již několik desítek let a patří tam k nejoblíbenějším umělým sladidlům na trhu. Je zhruba 150krát sladší než sacharóza. Patří mezi sladidla bezpečná pro člověka a na obalech výrobků ji můžeme najít pod označením E960. Má mnoho benefitů v podobě antimikrobiálních, antioxidativních, protizánětlivých a antidiabetických účinků.
na trhu samozřejmě najdeme mnoho dalších druhů sladidel jak jsou například cyklamát, neotam, acesulfam-k a další

Rozdíl mezi cukrem a umělým sladidlem

Narozdíl od cukru se z umělých sladidel ve střevech takřka nic nevstřebává a proto pro náš organismus mají téměř nulovou energetickou hodnotu. Zní to lákavě, nicméně opak je pravdou. Většina živin, které zkonzumujeme, se vstřebává v tenkém střevě. Umělá sladidla ne. To málo, co z nich putuje tělem, prochází až do tlustého střeva, kde sídlí většina bakterií střevní mikroflóry a zde pustoší střevní mikrobiom, tedy mikroby, které vytvářejí harmonické střevní prostředí. Dle dosavadních výzkumů se zdá, že střevní bakterie v reakci na umělá sladidla produkují chemikálie, které stojí za vznikem zánětů, podporují vznik obezity nebo cukrovky.

Umělá sladidla nejsou navzdory svým výhodám ideálními pomocníky v boji s váhou. Naše tělo funguje tak, že pokud sníme něco, co je sladké, mozek čeká přísun cukru. Začne uvolňovat do krve inzulin, který má za úkol snižovat hladinu glukózy v krvi. Jestliže ale do těla pošleme umělá sladidla s téměř nulovou kalorickou hodnotou, tělo se začne cítit “podvedené” a mozek uvolní hormony, které vyvolají pocit hladu. Proto budete mít po konzumaci umělých sladidel hlad mnohem dříve, než kdybyste si dali klasický cukr. A pocit hladu je to poslední, co by vám při redukci hmotnosti mohlo pomoci.

Jsou umělá sladidla nebezpečná?

V současné době koluje velké množství různých tvrzení o umělých sladidlech. Některá pozitivní, některá negativní a ve valné většině případů jde o tvrzení zcela smyšlená nebo nepodložená. Jak to s nimi tedy vlastně je? Evropská unie se používáním umělých sladidel také zabývá a před použitím důkladně posuzuje jejich zdravotní nezávadnost. Procházejí také posouzením jejich vlivu na výskyt rakoviny a výsledky tohoto hodnocení je označují jako pro člověka bezpečná. Při dodržování přijatelných denních dávek se nemusíte obávat jakýchkoliv nežádoucích účinků. Lze přesvědčivě vyvrátit také jejich vliv na vznik zubního kazu a mohou mít také pozitivní účinky (jako např. stévie).

Čím tedy sladit?

S ohledem na výše uvedené je jasné, že umělá sladidla jsou pro konzumaci bezpečná. Ale jak se říká – nic se nemá přehánět. Bojujete-li s váhou a nechcete si potěšení ze sladkého odpírat, můžete občas sáhnout po “light” variantě oblíbené dobroty. Ale pravidelné a nadměrné užívání může ohrozit váš střevní mikrobiom a jeho správnou funkci. Než sáhnete po umělých sladidlech, pamatujte, že klasický řepný cukr je možné nahradit také přírodními alternativami, jako například třtinovým cukrem, kokosovým cukrem, medem a javorovým či jiným sladkým sirupem. K dispozici máte také sladidla přírodního původu, jako například xylitol, erytritol, či již dříve zmiňovaná stévie.

Je-li tedy vaším cílem zdravý životní styl, uděláte lépe, když zvolíte méně průmyslově zpracované potraviny (v nichž obvykle umělá sladidla nejsou) či jejich přírodní alternativy a do pitného režimu zařadíte místo sladkých limonád čistou vodu a neslazené nápoje.